Proč nechávám zahradní nábytek venku i v zimě a jak mi tento jednoduchý zvyk zabraňuje rezivění

V lednu, když venku prší a vzduch je těžký vlhkostí, zahradní židle z oceli vypadají jako snadná kořist pro rez. Přesto se v Česku dá nechat zahradní nábytek venku i v zimě bez paniky a bez nevzhledných plachet! Stačí jedna kuchyňská rutina, trochu jako když se před pečením potřou okraje těsta olejem, aby zůstaly krásný.

Princip je prostý. Nejde o hrdinství ani lenost, ale o aktivní ochrannou bariéru na kovu. A ta se dá udělat z věcí, co už čekají doma ve spíži.

Proč nechávám zahradní nábytek venku i v zimě a stejně nerezne

Jakmile přijdou první mrazíky, začne každoroční “Tetris” v garáži. Těžký stůl, židle, podsedáky, všechno se tlačí dovnitř, a stejně to nikdy nevychází. Ve městě je to ještě horší, úložný prostor je luxus.

A pak se to často vzdá. Nábytek zůstane venku, jen tak, a člověk se dívá z okna, jestli už se někde neobjevuje oranžová mapka.

Jenže pozor, největší past bývá špatně nasazená plastová plachta. Pod ní se drží kondenzace, kov se potí a rez má malou wellness dovolenou. Lepší je kov ošetřit na místě a nechat ho “dýchat”, to je ten trik.

Vlhkost v lednu a kondenzace: skrytý důvod, proč kov chytá rez

V lednu bývá problém hlavně vlhko, ne samotný mráz. Ráno rosa, odpoledne déšť, večer lehké přimrznutí. Tenhle cyklus umí rozleptat i dobrý lak, zvlášť v místech spojů a na nohách.

Na jedné zahradě u Berouna se ukázalo, že nejrychleji chytnou flek místa, kde se drží špína z dlažby. Kov tam bývá mastný od rukou, a voda se pak chová jinak, tak nějak záludně.

Takže první krok není schovávání. První krok je udělat kov hladký, čistý a odpuzující vodu, jako pánev, která už má svůj film.

Kuchyňský trik proti rzi: ocet, soda a olej na zahradní nábytek

Žádná chemická artilerie z hobby marketu není nutná. Opravdu funguje směs z kuchyně, taková domácí “marináda” pro ocel. A stojí pár korun, i když ceny v roce 2026 lezou nahoru skoro u všeho.

Jádro je v tom, že ocet čistí a jemně rozpouští počínající oxidaci, jedlá soda pomáhá jako jemné leštidlo, a olej na závěr udělá hydrofobní štít. Voda a olej se nemíchá, a přesně to je to vítězství.

Pro někoho je to i ekologičtější volba. Méně výparů, méně agresivních složek, a zahrada nepáchne jako dílna.

Rychlá lednová rutina: 5 minut a kov má ochranný film

Nejlepší moment bývá, když je sucho aspoň pár hodin, klidně kolem 11. ledna, kdy bývá vlhkost nejotravnější. Smíchá se cca 200 ml bílého octa a 2 lžíce jedlé sody, a ano, bude to pěnit! To je normální reakce.

Tahle pěnivá pasta se vezme houbičkou nebo měkkým kartáčem a projedou se hlavně spoje, šrouby, hrany a nohy. Když je někde jemný povlak rzi, často pustí bez vzteku, jen to chce pár tahů.

Pak musí kov opravdu oschnout, tady se lidé unáhlí. Nakonec se hadřík lehce navlhčí rostlinným olejem, klidně obyč, nebo lněným, a přetře se kov v tenké vrstvě. Film má být skoro neviditelný, žádné stékání, to by bylo ulepený.

Jak tenhle jednoduchý zvyk brání rezivění i bez garáže

Rez vzniká, když má železo čas a podmínky reagovat s kyslíkem a vodou. Ocet pomůže odstranit začátek problému a odmastí, soda šetrně stáhne špínu, co drží vlhkost u povrchu. A olej? Ten se chová jako nepromokavý kabát.

V praxi to znamená, že déšť steče, sníh roztaje a voda nemá přímý kontakt s kovem. Když se voda nedostane do mikropórů, oxidace se nerozjede, jednoduchý.

Na jaře, když přijde první chuť sednout ven a dát si něco lehkého, stačí nábytek setřít jarovou vodou. Zůstane čistý, bez oranžových teček, a zahrada nepůsobí jako staveniště, což je ten nejlepší finální dojem.

Jarmila Novotná

Vlasta Kálalová je duší tohoto blogu. Jako pravá rodačka z Mnichova se smyslem pro jemné italské chutě se s vámi dělí o svou lásku k dokonalé pizze a bavorské pohostinnosti. Vlasta ví, jak harmonicky propojit syté tradice se středomořskou lehkostí. Přináší vám ty nejlepší tipy, nové kreace a vše o našich specialitách